www.prosetin.cz

Historie obce

Název vsi Brťoví je odvozen od původního zaměstnání jejího obyvatelstva, které se zabývalo včelařstvím. Ves je slovanského založení a vznikla patrně koncem XII. nebo začátkem XIII. století kolonizací drobnou zemanskou rodinou z blízké Olešnice. První písemná zpráva o Brťoví pochází však až z roku 1349. Z obsahu tohoto zápisu v Zemských deskách brněnských se dovídáme, že majitel vsi Mikuláš řečený Strniště, malý zeman, s manželkou Agátou prodali v roce 1349 svůj majetek v Brťoví ( uváděno jako Byrczowie ) Hartlebovi z Klečan, pocházejícím ze zámožného vladyckého rodu, jehož původním majetkem byl Černvír pod Pernštejnem, kde měli vladykové pevný hrad. Vedle Černvíru držel Hartleb z Klečan Brťoví, Bolešín, Lhotku a na Blanensku Němčice a Svinošice. Brťoví patřilo Klečanským až do roku 1398, kdy bylo prodáno Janovi a Arklebovi z Mouchnic. Po soudních sporech získal Brťoví do držení Heralt z Kunštátu. Po jeho smrti v roce 1407 připadlo Brťoví jeho dceři Žofii, provdané později za Albrechta Lukovského ze Šternberka. Žofie svěřila Brťoví do správy panu Vilémovi z Pernštejna.

Nejslavnějším členem starobylého moravského rodu erbu zubří hlavy byl pan Vilém z Pernštejna, vnuk prvního pána Brťoví z rodu Pernštejnů. Narodil se kolem roku 1435 na zámku ve Velkém Meziříčí. Za válek uherských stál pan Vilém z Pernštejna věrně na straně krále Jiřího z Poděbrad. Teprve po jeho smrti, roku 1472, přestoupil na stranu uherského krále Matyáše Korvína, jenž ho roku 1475 odměnil úřadem komorníka Markrabství moravského. Tento úřad Vilém z Pernštejna zastával do roku 1485. V letech 1487 až 1514 byl pan Vilém z Pernštejna nejvyšším hofmistrem Království českého. Třebaže byl pan Vilém katolíkem, byl k ostatním vyznáním snášenlivý. Když v roce 1488 chtěl král Matyáš vypudit z Moravy české bratry, ustoupil právě na naléhání Vilémovo. Pan Vilém z Pernštejna dovolil rodinám českých bratří, aby se usadily na jeho panství a s velkou pravděpodobností se tak stalo i v Brťoví. Brťovští vděčili panu Vilémovi za dvojí obdarování. Dne 19. Září 1500 vydal na Pernštejně listinu, kterou osvobozoval městečko Bystřici a 62 vsí panství pernštejnského, mezi nimi i Brťoví, od povinnosti šenkovat panské pivo. Později osvobodil pan Vilém listinou datovanou na Pernštejně 8. července 1515 vesnice panství pernštejnského, mezi nimi i Brťoví, od povinnosti vozit panské ryby.

V roce 1469 připadl k rozsáhlým pernštejnským državám i hrad Louka u Kunštátu. Protože z Brťoví bylo na Pernštejn příliš daleko, bylo Brťoví přiděleno k panství louckému, které až do roku 1529 drželi Pernštejnové. V letech 1529 až 1558 patřilo loucké panství Černčickým z Kácova. V roce 1558 získal hrad Louku a zámek Kunštát s příslušenstvím Matyáš Mincza ze Zarušic, v roce 1562 jej vystřídal Hynek Posadovský z Posadova a ještě téhož roku Jan Fridrich hrabě z Hardeka. Hrabata z Hardeka a na Letovicích vlastnila loucké panství až do roku 1590, kdy jej koupila Johana Eva z Lichtenštejna, paní na Kunštátě, manželka Jindřicha mladšího z Donína. K louckému panství kromě pustého hradu Louka patřilo městečko Olešnice a dalších 23 vsí, včetně Brťoví. V roce 1598 získal loucké zboží od Karla z Lichtenštejna Pavel Katharýn z Katharu. Dále držel kunštátské panství, k němuž se počítalo bývalé zboží hradu Louka, evangelík Štěpán Šmíd z Freyhofenu. Posléze jej však pozbyl a v roce 1631 jej vysoudil Jindřich Šlik hrabě z Bassana. V Brťoví bylo tehdy 10 usedlostí obydlených a tři pusté. Poddaní platili vrchnosti ročně 13 zlatých úroku. Kunštátské panství dědil po smrti Jindřicha hraběte Šlika jeho syn František Arnošt Šlik, od kterého v roce 1659 získal toto panství Ferdinand Leopold hrabě z Náchoda. Krátkou dobu (1672 - 1678) byl držitelem panství brněnský klášter sv. Josefa. Od roku 1678 do roku 1733 patřilo kunštátské panství rodině hrabat z Lamberka. Novou vrchností pro Brťoví byl od roku 1733 Jan Theodor Imbsen, po něm jeho dcera Marie Antonie. Svobodní páni Honrichsovi byli majiteli panství od roku 1788 až do roku 1901.

Posledními držiteli Brťoví byla hraběcí rodina Coudenhove - Honrichs. Po třicetileté válce byla zřízena zvláštní zemská komise, aby sepsala poddané na každém panství, jejich polnosti a stanovila daňový podíl. K roku 1657 bylo v Brťoví 13 obydlených usedlostí a jen jediný domek bez polí byl pustý. K roku 1674 se stav podstatně zhoršil. Protokol o druhé lánské vizitaci udává ve vsi 9 usedlostí obydlených a vedle starého pustého domku bez polí ještě 4 další pusté usedlosti s poli. Celkem bylo napočítáno 46 kusů polí, která byla zařazena do třetí ( nejhorší ) bonitní třídy. Lánová soustava nebyla v Brťoví zavedena a zachovalo se původní rozdělení pozemků. Mezi držiteli pozemků čteme samá česká jména: Prudký, Sedlák, Matoušů, Koblížka, Kubíček, Hlávek, Dostál, Šenkýř, Mlynář. Počet usedlostí se od roku 1674 do roku 1749 nezměnil. Celkem bylo v roce 1749 v brťovském katastru 128 polí poddanské půdy a 7 kusů luk. Třetina polí zůstávala úhorem. V drsných podmínkách se pěstovala pšenice a žito. Přebytečné obilí se prodávalo v Olešnici. Brťovští platili v té době vrchnosti dvakrát ročně ( na sv. Jiří a sv. Václava ) 6 zlatých 35 a 1/4 krejcaru. Odváděli 28 měřic ovsa,108 slepic,500 vajec a spřádali 65 liber panského přediva. Robotovali 3 dny v týdnu s dvouspřežením po celý rok.

Z 18. století už jsou známa jména místních tratí: Stráně, Ukamenec, Za humny, Nad horkou, Na dílech, Za kopanicí, Na kopci, Horní niva, Dolní niva, Vejpustky, Pod horou. Nové sepsání povinností a platů poddaných nařídila Marie Terezie v roce 1775 ( urbariální fasse ). Sedláci i domkáři neměli usedlosti ve vlastnictví, měli je v dědičném nájmu. Nový robotní patent, který byl vydán rovněž v roce 1775 snižoval podstatně robotní povinnosti. Brťovští robotovali po celý rok dva dny pěší roboty, pokud byli sedláci (na čísle 1 dva a půl dne). Domkáři měli robotní povinnosti podstatně menší. Podle Josefinského katastru mělo Brťoví 534 jiter a 565 sáhů pozemků. Z toho bylo 315 jiter polí, 28 jiter luk, 18 jiter pastvin a 171 jiter lesa. Celkový výnos pozemků byl 1474 zl. 26 kr. Daň se platila ve výši 172 zl. 32 3/4 kr. V roce 1793 bylo v Brťoví 21 domů, 30 rodin - celkem 138 obyvatel. O padesát let později 25 domů se 154 obyvateli, z toho bylo 69 mužů a 85 žen.

Záznamy o usedlostech od roku 1749
  • Číslo 1 - selská usedlost se 22 měřicemi polí. V letech 1749 až 1775 ji držel Jan Michálek, v roce 1788 Tomáš Fučík. Roku 1808 zakoupil usedlost od vrchnosti Jan Fučík, který ji v roce 1842 zanechal své dceři Marii Anně, manželce Vincence Macha. Svatební smlouvou z 21. září 1877 přešla usedlost na Františka Kubsu. Mlýn, který byl při čísle 1 užívala v roce 1754 vrchnost. Pod číslem 1 byla zařazena i jiná usedlost se 20 měřicemi polí, kterou v letech 1749 až 1754 držel Jakub Fučík a v roce 1775 vdova po Jakubu Fučíkovi. Je pravděpodobné, že pozdější číslo 1 je pokračováním této usedlosti.

  • Číslo 2 - selská usedlost se 17 měřicemi polí. V letech 1749 až 1754 ji držel Pavel Dostál, v roce 1775 vdova Dostálová, v roce 1788 Martin Dostál a potom Josef Dostál. V roce 1821 usedlost vydražil za 2330 zlatých Jakub Fučík, který ji prodal 13. listopadu 1828 za 560 zlatých manželům Krejčovým. Svatební smlouvou z 11. září 1844 získala usedlost Františka Krejčí, manželka Vincence Burše. Podle svatební smlouvy z 31. prosince 1869 přejal usedlost jejich zeť Josef Kotlán s manželkou Františkou, rozenou Buršovou, s podmínkou, že vyplatí ostatním dcerám Vincence Burše Vincencii 1000 zlatých a Antonii 700 zlatých.

  • Číslo 3 - selská usedlost s 18 a 1/8 měřice polí. V letech 1749 až 1754 ji držel Pavel Juránek, v letech 1775 až 1788 Jakub Juránek. V roce 1843 usedlost od vrchnosti zakoupil František Juránek a svatební smlouvou z 1. listopadu 1866 ji postoupil svému synovi Františkovi a jeho manželce Eleonoře rozené Šimkové.

  • Číslo 4 - selská usedlost s 22 a 4/8 měřice polí. V roce 1749 držel usedlost Jíra Vojta, v letech 1754 až 1775 Josef Pospíchal, v roce 1788 Jakub Vojta. V roce 1820 zakoupil usedlost od vrchnosti Josef Vojta a po něm ji v roce 1841 zdědil jeho syn Josef Vojta. Ten postoupil usedlost v roce 1869 svému synovi Josefovi. Od roku 1871 se stala spolumajitelkou usedlosti jeho manželka Františka rozená Cvečková.

  • Číslo 5 - zápisy chybějí.

  • Číslo 6 - domek bez polí. V letech 1749 až 1754 držel domek Jíra Procházka, v roce 1775 Jan Kotlán. Další zápisy jsou až z roku 1824, podle kterých po Anně a Veronice Havlových dědili domek jejich bratři Jan a Gabriel Havlovi. Od roku 1834 patřil domek Anně Havlové, provdané Havelkové, po níž dědila 2. července 1849 její dcera Františka Havelková. V roce 1868 patřil domek Jiřímu Havelkovi a od roku 1876 manželům Josefovi a Marii Havelkovým.

  • Číslo 7 - selská usedlost se 16 a 4/8 měřice polí. V roce 1749 usedlost držel Jakub Jahoda, v letech 1754 až 1788 Jan Kalda. Roku 1820 zakoupil usedlost od vrchnosti Jan Kalda a v roce 1821 ji předal svému bratrovi Josefovi. V roce 1854 postoupil usedlost Josef Kalda Vincenci Dufkovi z Louky, který zapsal spoluužívání statku své manželce Františce, rozené Kaldové. Manželé Dufkovi prodali roku 1873 usedlost za 6000 zlatých manželům Josefovi a Marii Kučerovým.

  • Číslo 8 - selská usedlost s 18 měřicemi polí. V letech 1749 až 1754 ji držel Martin Klukan, v letech 1775 až 1788 Martin Maršálek, v roce 1820 Martin Fučík. Roku 1830 zakoupil usedlost od vrchnosti Karel Fučík a v roce 1875 ji postoupil svému synovi Karlovi Fučíkovi a jeho manželce Anně.

  • Číslo 9 - selská usedlost s 24 měřicemi polí. V letech 1749 až 1754 držel usedlost Pavel Kolář, v roce 1775 Martin Kolář a v roce 1788 Tomáš Kolář. V roce 1801 zakoupil usedlost od vrchnosti Josef Kolář a 15. ledna 1827 ji svatební smlouvou postoupil svému synovi Tomáši Kolářovi, po němž dědila jeho vdova Antonie Kolářová. Ta postoupila 1. listopadu 1865 usedlost synovi Janu Dvořákovi a jeho manželce Františce rozené Bukáčkové.

  • Číslo 10 - selská usedlost s 15 a 2/8 měřice polí. V roce 1745 usedlost držel Vojtěch Procházka, v roce 1754 Matouš Fučík, v roce 1775 Jakub Bednář a v roce 1788 Josef Fučík. V roce 1807 zdědil usedlost po Josefu Fučíkovi jeho syn Josef a ten v roce 1849 postoupil svému synovi Josefovi Fučíkovi. Posledně jmenovaný zapsal spoluužívání statku 21. ledna 1855 své manželce Anně rozené Štěrbové.

  • Číslo 11 - zápisy chybějí.

  • Číslo 12 - selská usedlost s 15 a 6/8 měřice polí. V letech 1749 až 1754 držel usedlost Pavel Prudký, v roce 1775 vdova Prudká, v roce 1788 Pavel Prudký. Roku 1801 zakoupil usedlost od vrchnosti Josef Prudký a v roce 1828 ji postoupil svému synovi Josefovi. Podle svatební smlouvy z 8. května 1860 se stala spolumajitelkou Josefova manželka Anna rozená Bednářová.

  • Číslo 13 - selská usedlost se 17 měřicemi polí. V letech 1749 až 1754 držel usedlost Martin Dostál, v letech 1775 až 1788 Václav Vostříž. V roce 1812 zakoupil usedlost od vrchnosti Jan Hlaváček a podle svatební smlouvy z 12. ledna 1842 ji postoupil svému synovi Janu Hlaváčkovi a jeho manželce Františce rozené Buršíkové. Jan Hlaváček zemřel 9. září 1873 a statek zdědil syn Josef Hlaváček, který zapsal podle svatební smlouvy z 23. ledna 1874 spoluužívání manželce Anně.

  • Číslo 14 - selská usedlost s 22 měřicemi polí. V letech 1749 až 1754 držel usedlost Jakub Peša, v roce 1775 vdova Pešová a v roce 1788 Tomáš Peša. Roku 1820 nabyl majetek Josef Peša a v roce 1839 jej po něm zdědil syn Jan Peša. Ten zemřel 27. února 1873 a usedlost převzal jeho syn Josef Peša, který ve svatební smlouvě z 18. června 1875 připsal spolumajitelství manželce Aloisii rozené Čuhelové.

  • Číslo 15 - selská usedlost mající 17 a 4/8 měřice polí. V letech 1749 až 1775 držel usedlost Jiří Fučík, v roce 1788 Jan Fučík. V roce 1811 zakoupil usedlost od vrchnosti dědici po Janu Fučíkovi. Rosalie Fučíková pustila v roce 1820 svůj díl svým sestrám Františce a Terezii. Ty prodaly 30. ledna 1827 usedlost za 1000 zlatých Janu a Anežce Procházkovým. V roce 1838 zdědil statek Jan Procházka, který jej podle svatební smlouvy z 3. února 1875 postoupil svému zeti Františkovi Havelkovi a jeho manželce rozené Procházkové.

  • Číslo 16 - domek, který roku 1769 zdědil po Jakubovi Fučíkovi jeho syn Martin Fučík. Podle svatební smlouvy z 22. dubna 1818 získala domek Františka Fučíková, manželka Josefa Ondrušky. V roce 1830 jej prodal za 240 zlatých Františkovi Fučíkovi a jeho manželce Anně rozené Bartošové. Od roku 1835 patřil domek Josefu Navrátilovi. Od roku 1847 patřil domek manželům Františkovi a Františce Loukotovým. Ti prodali v roce 1868 usedlost za 700 zlatých Františce Kolářové.

  • Číslo 17 - domek, který po Tomáši Fučíkovi dědil 31. prosince 1823 František Fučík. Ten prodal 13. ledna 1847 domek za 288 zlatých Josefu Musilovi a jeho manželce Anně rozené Procházkové. 13. listopadu 1855 koupili domek za 480 zlatých manželé Karel a Josefa Bartoňovi.

  • Číslo 18 - domek. Roku 1754 a 1820 sloužil jako obecní pastouška. V roce 1775 v něm bydlel Jiří Janda. Dále se nepřipomíná.

  • Číslo 19 - zápisy chybějí.

  • Číslo 20 - domek, který vystavěl Tomáš Kolář. S Veronikou Kolářovou vyženil domek František Vojta a podle svatební smlouvy z 20. října 1820 jej postoupil svému synovi Josefovi Vojtovi a jeho manželce Rosalii rozené Fučíkové. Podle svatební smlouvy z 19. dubna 1868 získal domek Josef Vojta a jeho manželka Františka rozená Havelková.

  • Číslo 21 - kovárna. Roku 1826 koupil kovárnu od obce za 140 zlatých Pavel Peša a 27. července téhož roku ji za 210 zlatých prodal Josefu Ondruškovi. Ten prodal kovárnu 12. září 1836 za 210 zlatých Josefu Jandelkovi. 6. dubna 1841 koupil kovárnu za 266 zlatých Vincenc Mareček a jeho manželka Anna rozená Minaříková. Manželé Marečkovi postoupili 10. února 1846 kovárnu Františkovi Prudkému a ten ji prodal 2. února 1853 za 320 zlatých. Janu Prudkému. 14. května téhož roku připsal spolumajitelství kovárny manželce Anně rozené Machové. 19. února 1871 Jan Prudký zemřel a celou kovárnu přejala vdova Anna pro své děti Josefa a Františku Prudkých.

  • Číslo 22 - domek, který po Pavlu Jahodovi zdědil 14. prosince 1835 jeho syn Pavel a 11. srpna 1874 jej postoupil svému synovi Josefovi Jahodovi a jeho manželce Františce. 22. ledna 1875 domek prodali za 440 zlatých manželům Vincenci a Františce Kolářovým.

  • Číslo 23 - domek, který roku 1848 vystavěl František Prudký a 8. listopadu téhož roku jej podle svatební smlouvy postoupil svému synovi Josefovi. Josef Prudký zemřel 3. listopadu 1869 a domek zdědil jeho syn Josef.

  • Číslo 24 - domek, který 2. ledna 1826 koupil za 36 zl. Jan Kolář, ten jej 20. května 1855 postoupil manželům Josefovi a Josefce Pešovým. Ti prodali 16. září 1873 domek manželům Františkovi a Františce Hlaváčkovým.

  • Číslo 25 - domek, který v roce 1829 vystavěl Josef Kolář a podle svatební smlouvy z 12. srpna 1839 jej postoupil svému synovi Františkovi Kolářovi. Po jeho smrti 2. prosince 1865 domek připadl vdově Františce, která jej postoupila 10. listopadu 1867 svému synovi Josefovi. Josef Kolář prodal domek 25. října 1871 manželům Janovi a Antonii Hlaváčkovým.

  • Číslo 26 - domek, který 22. února 1876 prodali manželé Josef a Marie Kučerovi za 600 zlatých Ignáci Šenkýřovi a jeho manželce Josefě rozené Vavruškové. Manželé Šenkýřovi prodali domek 17. června 1877 za 700 zlatých manželům Františkovi a Josefě Fučíkovým.

  • Číslo 27 - domek, který roku 1869 nabyl Josef Štoudek a v roce 1876 jej prodal za 285 zlatých manželům Tomáši a Anně Doležalovým. Jak je zřejmé ze zápisů o jednotlivých usedlostech vykupovali je brťovští obyvatelé během první poloviny devatenáctého století do svého vlastnictví.

Většina těchto usedlostí jsou dvorce horáckého typu z 18. a 19. století.

Historie obce v období první světové války

Na frontách první světové války bojovalo také 44 mužů z Brťoví, což byla čtvrtina obyvatel obce. Domů se nevrátili, padli na frontě: Jan Hlaváček, Adolf Hlaváček, Josef Petřík, Jan Marvan, Josef Fučík a Antonín Večeřa. Vratislav Prudký zemřel v zajetí, Čeněk Mach po návratu domů nepřežil následky války. Raněných bylo celkem sedm. Do československých legií v Rusku vstoupilo pět brťovských občanů. V kronice hasičského sboru jsou jménem uvedeni pouze dva: Hynek Fučík a František Štarha. Do československých legií v Itálii vstoupil jeden občan. Kronika jeho jméno neuvádí.

Během války byla všude velká bída. Na černém trhu se za metrický cent žita platilo 500 korun, za metrický cent ovsa 300 korun a za metrický cent brambor 120 korun. Za koně musel kupující zaplatit 30 tisíc korun, za krávu 10 tisíc. Mezi lidmi panovala velká nedůvěra k penězům. Jednoznačně se dávala přednost výměně zboží za zboží. Navíc byli v průběhu války rolníci postiženi rekvizicemi pro armádu. Vznik nového státu přivítali obyvatelé Brťoví s radostí a velkou nadějí do budoucna. Drahota a nouze trvala až do roku 1921. Teprve po tomto roce se život v novém státě rozvíjel příznivě i pro brťovské.

Život v obci mezi válkami

Podle správního členění po celou tuto dobu patřilo Brťoví do okresu Boskovice. V roce 1925 zanikl v důsledku pozemkové reformy kunštátský velkostatek, ze kterého byl vyčleněn zbytkový statek v Louce. Ostatní půda byla přidělena občanům okolních vesnic. Občané Brťoví dostali 12 měřic luk. V roce 1930, kdy byla provedena lesní pozemková reforma, připadl obci les Lísek o výměře 24 hektarů. V horním úseku lesa Smrčiny obdržela obec 3 hektary. U cesty na kraji lesa byla otevřena pískovna. Už v roce 1908 byla vybudována spojovací cesta z Brťoví do Švařce. V roce 1939 byla značně poškozena velkou vodou po bouřce 17. června.

Významnou událostí pro celou obec byla její elektrifikace. Jednání o zavedení elektrického proudu do obce začalo v roce 1925. Západomoravské elektrárny pracovaly rychle, a tak už v červnu 1926 se rozsvítily první žárovky v domácnostech i na návsi. Brťovští si zejména pochvalovali elektrický motorový pohon, který jim ušetřil spoustu těžké dřiny. Ve stejném roce začal ve vsi hrát i první rozhlasový přijímač. Jeho majitelem byl pan Dvořáček. Nejhorším meziválečným obdobím byla léta 1930 až 1935. Zemědělská krize, která byla součástí celkové hospodářské krize, se projevila poklesem cen všech zemědělských produktů. Obilí bylo neprodejné a rolníci se značně zadlužili. Zlepšení hospodářské situace nastalo až v roce 1936. Písemná svědectví se zmiňují i o některých výjimečných výkyvech počasí a přírodních katastrofách. Například v květnu roku 1927 uhodily silné mrazy a 8. června téhož roku postihlo kraj velké krupobití, které způsobilo značné škody na obilí. Aby měli brťovští hospodáři čím zaset, dostali od státu podporu 2 tisíce korun na nákup osiva. O velké bouřce a povodni 17. června 1939 byla zmínka již dříve. Demografický vývoj a volební výsledky Prvního poválečného sčítání obyvatelstva v nové republice proběhlo v roce 1921. Brťoví mělo tehdy 198 obyvatel. Úbytek 40 lidí byl způsoben tím, že se v tomto období ze vsi odstěhoval značný počet obyvatel. Nejúspěšnější politickou stranu v Brťoví mezi dvěma světovými válkami byla Republikánská strana československého venkova (agrárníci). Druhé místo ve volbách pravidelně získávala Lidová strana. Ve volbách do zákonodárných sborů v roce 1925 získali vítězství agrárníci, druzí byli lidovci a pouze tři hlasy byly odevzdány pro jiné strany. V roce 1929 byly výsledky voleb do poslanecké sněmovny a do senátu velmi podobné. Po obecních volbách v roce 1927 měli v devítičlenné obecní radě 5 členů agrárníci a 4 členy lidovci. Starostou obce se stal Josef Hlaváček. Obecní volby v roce 1931 se nemusely konat. Agrárníci a lidovci se dohodli, početní zastoupení v obecní radě se nezměnilo a starostou obce byl zvolen Čeněk Hlaváček. Ve volbách do zákonodárných sborů v roce 1935 získali 64 hlasy agrárníci, 39 hlasů lidovci, 6 hlasů národní socialisti, 2 hlasy sociální demokrati a 1 hlas byl odevzdán pro Národní obec fašistickou. Ve funkci starosty se v tomto období vystřídali: Čeněk Hlaváček, rolník, usedlost číslo 13 - do října 1923 Bohumil Prudký, rolník, usedlost číslo 12 - do října 1929 Josef Hlaváček, rolník, usedlost číslo 6 - do listopadu 1932 Čeněk Hlaváček, rolník, usedlost číslo 13 - do července 1938 Miroslav Hlaváček, rolník do roku 1946

Historie obce v období druhé světové války
Válečná tragédie se Brťoví dotkla až v závěru období Protektorátu. Od léta 1944 se v okolních lesích zdržovali nejen uprchlíci, ale i ozbrojení ruští parašutisté. Postupem doby se z nich vytvářely partyzánské oddíly. Krutá zima na přelomu let 1944 a 1945 je donutila uchýlit se do okolních vesnic. Občany, kteří poskytli partyzánům úkryt, německé vojsko i gestapo krutě trestalo. Začátkem ledna 1945 se schovávalo několik partyzánů i v Brťoví, v usedlostech číslo 12 a 13. 21. ledna 1945 bylo Brťoví obklíčeno Němci, kteří odvedli dlouholetého starostu a váženého občana Čeňka Hlaváčka, kterému bylo v té době přes 60 let. Jeden ze zatčených partyzánů nevydržel mučení a prozradil u koho se schovával. Čeněk Hlaváček se už do Brťoví nevrátil. Gestapo přišlo později i pro jeho syna Jaroslava, ten však nebyl právě doma, a tak odvedli jeho sestru Emilii. Aby Emilii zachránil, přihlásil se Jaroslav dobrovolně na gestapu. Emilie se po několikatýdenním věznění vrátila domů. Jaroslav zůstal zavřený v Brně v Kaunicových kolejích a vrátil se do Brťoví těsně před koncem války. Čeněk Hlaváček zemřel s největší pravděpodobností 9. března 1945 v koncentračním táboře ve Flosenburgu. S postupujícím jarem se k Brťoví blížila fronta. V dubnu se zastavila u Brna, bylo slyšet střelbu a vidět bombardovací svazy Spojenců. Vesnicí procházeli němečtí zběhové, kteří utíkali před Rusy. Partyzáni stavěli na ústupových cestách záseky z pokácených stromů. Na konci dubna přijel do Prosetína velký oddíl německých vojáků asi na 150 autech, vyzbrojených děly a kulomety. Protože nemohli z Prosetína odjet, vyhodili celou kolonu do povětří a prchali přes pole k Bystřici. 9. května v osm hodin večer dorazili Rusové ke Čtyřem Dvorům a k Prosetínu, válka skončila. Neskončil však strach a obavy, protože v okolních lesích se potulovali němečtí vojáci a ještě se střílelo. Ještě dlouho po válce bylo v lesích plno munice. S vojáky bojujícími v Anglii se do Brťoví vrátil i brťovský rodák, profesor a štábní kapitán duchovní správy Bohumil Bořek. V závěru okupace byl v Brťoví ustaven tajný národní výbor. Jeho předsedou se stal Miroslav Hlaváček. Do pohraničí se z Brťoví vystěhovali Josef a Cyril Fučíkovi, kteří se usadili ve Velkých Křídlovicích na jižní Moravě a Vlasta Hlaváčková do Moravan u Brna. Později odešli i další.
Poválečné období

Do roku 1949 patřilo Brťoví do okresu Boskovice, do roku 1960 do okresu Bystřice nad Pernštejnem a od roku 1960 do okresu Žďár nad Sázavou. V roce 1960 došlo ke zrušení Brťoví jako samostatné obce a k jeho připojení k Prosetínu jako jeho místní část. Po skončení války trvaly hospodářské těžkosti. Odstraňovaly se následky války. První poválečné volby 26. května 1946 přinesly tyto výsledky:

  • 40 hlasů pro KSČ
  • 39 hlasů pro lidovce
  • 9 hlasů pro národní socialisty
  • 4 hlasy pro sociální demokraty

V obecní radě zasedalo 5 komunistů a čtyři lidovci, starostou se stal Miroslav Hlaváček. Rok 1947 byl pro rolníky velmi těžký. Nebývalé sucho znamenalo katastrofální nedostatek píce a obilí. Společenské změny po roce 1948 se pochopitelně dotkly i Brťoví. Většina brťovských rolníků těžce nesla konec soukromého hospodaření a vstup do JZD. K založení zemědělského družstva došlo v obci v roce 1950. Zpočátku mělo společné hospodaření nevalnou úroveň, jako ostatně všude v republice. Masivní státní dotace na nové stroje a minerální hnojiva se v šedesátých letech projevili v lepších výsledcích hospodaření. Práce v družstvu se stala poměrně dobře placenou. V roce 1974 se pod názvem JZD Prosetín sloučilo s prosetínským družstvem družstvo brťovské a čtyřdvorské. V roce 1978 došlo k dalšímu sloučení. Přibyla družstva z Víru, Chlumu, Koroužného, Kobylnice a Švařce. V roce 1987 byla připojena další družstva do velkého neefektivního celku JZD Povodí Štěpánov. To se udrželo jen do roku 1989. V současné době jsou všechny hospodářské budovy zemědělského družstva v Brťoví tj. ovčín, vepřín, kůlna, nevyužité a většina obyvatelstva pracuje v okolních průmyslových podnicích nebo u soukromých podnikatelů. V Brťoví hospodaří jeden soukromý rolník, část polí obdělávají brťovští občané pro svoji vlastní spotřebu. Na většině polí hospodaří zemědělské družstvo Prosetín.